English translation will come very soon
CZ: Merida, hlavní město provncie Yucatán, je turistickým lákadlem, kam míří spousta turisický autobusů a také individuálních turistů. Není to daleko od nejnavštěvovanějšíh o mayského města Chichen Itza, ale především od Cancůnu, přímořského letoviska v Karibiku, odkud ta všechno masa turistů přijíždí. Cesta z Campeche uběhla rychle. V Měridě jsme měli na večer na náměstí sraz s dalším couchsurfistou, tentorkát to měla být nějaká Raguel, co nám nabídla nocleh. Posledníá email od ní jsme si už nestihli přečist, takže jsme čekali u katedrály a doufali, že někdo přijde. Přišla, i se svým mužem Antiniem. Ani jeden z nich neuměl anglicky, takže tentokrát probíhala veškěrá komunikace ve španělštině. Samožřejmě jsme to věděli už z předešle emailové komunikace s Raguel, že neumí anglicky, ale rádi jsme tento couch přijali. Alespoň nás to donutí mluvit víc španělsky. Raguel a Antonio nás vzali hned k nim domů, kde jsme si odhodili batohy, a hned jsme společně vyrazili zpět do centra na nějaké to pivko. Po cestě jsme ještě sebírali pár jejich přátel, postupně se další a další nabalovali, že nás nakonec na tom pivku bylo asi kolem desíti. Jedna jejich kamarádka, Shasna, uměla docela slušně anglicky, takže jsem si aspoň na chvíli mohl oddychnout a odpočinout si od španěslštinz,ze které mi chvílemi šla už hlava kolem to když všichni u stolu spustili naráz.Byla sobota večer, takže to v centru docela žilo. Jeden starší pán tam na ulici k našemu úžasu hrál na ruční pilu na dřevo. Tedy na ten list té pily. Ťukal do ní paličkou a přitom tím listem kroutil všemi směry, tak aby to vydávalo různě vysoké tóny. Ragual a Antonio bydlí v pronajatém apartmánu s jedním velkým pokojem, takže jsme spali na madracích hned u dvěří kousek od jejich madrace. Když se to všechno rozlořilo, nic moc místa, ale čtyři lidi se tz vyspat mohli a ná mto pohatě stačilo. Ještěže ale nemají psa, to by to tu asi vypadalo.V neděli, na druhý den, jsme se všichni spolešně i s kamarídkou Shansou vydali do 40 km vzdálené vešničky, kde se nachházelo množství podzemních jeskyní . Cenote, v kterých se dá plavat. Tam jsme dojeli busem, a po cenotech už nás vozil najatý moto-taxík. Byla to vážně sranda. Moto taxi je obyčejná malá motorka, která mě vepředu msíto kola upravení sedátko pro dva pasařéry. Náš řidič (jeden z potomků Mayů), nás na svůj malý povoz ložil všech 6 a cleý den nás vozil. Po první jízdě jsem pochyboval, žýe to ta motorka celý den vydrží, občas jsme jeli cestou necestou, kola mlátila, ale ani jendou jsme nepáchli a on nás vážne v pořádku všude dovezl. Romča s Ragule seděli vepřředu, já s Antoniem stáli na bocích té kontrukce vepředu, kde holky seděli, a Shasna na motoce vzadu za řidičem. Celkem jsme navštívili 5 cenotů. Každý jeskyně byla jiná. Mnohé velmi hluboké, některé s denním světle,m, které se tam otvorem dokázalo dostat, jiné zcela tmavé osvětlené jen elektrickými lampami. Všecnz však s krísně průzračnou teplou vodou, v které se dalo báječně plavat. Byl to zážitek, takový, jaký jsme ještě neměli. Celý Yucatán je prošpikován takovými jeskyněmi naplněnými vodou. Podloží je zde vápencového původu, které má na svědomá vznik těchto děr. Vápanec je totiž měkký, lehce se vymýlá, takže dešťová voda tu po tisícílietí provrtala celý Yucatán jako ementál. Na Yucatánu tedz nenajdete žádné řeky. Veškerá dešťopvá voda tu prosakuje, vytváří cenoty a plní je vodou. Bzli jsmee moc rádi, že nás naši přátelé na tento výlet vzali. Den jsme si parádně užili, a nebýt toho, že po návratu nebylo možno nikde v celém městě koupit vůbec žádně pivo, na které jsem se po horkém náročném dni plného plavání a lezení v jeskyních, těšil, jako nikdz předtím, bylo by to úplně super. Jak jsme se dozvěděli, v neděli se alkohol na celíém Yucatánu prodává pouze do 5. hodiny odpolední! Sakra práce, to mi dělat něměli. Zrovna dnes ne! Naštěstí jsme v centu města objevili restauraci, kde nám pivo prodali, sice dražší, za cenu pro turisty, ale pivo to bylo.V pondělí už museli zase všichni do práce, takže sme si s Romčou sami prolezli centrum města, zašli na tacos, odpoledne se vrátili pro věci, rozloučili se Raguel a Antoniem, a se slovem díky za jejich couch a škvělou společnost, jakou nám dělali, se odebrali na autobusové nádraží.
No hay comentarios:
Publicar un comentario